Únava

Lidé si čím dál častěji stěžují na nepřirozenou únavu. Jak sami říkají, nic mimořádného nedělali a ani nejsou nemocní, přesto jsou tak unavení, že nejsou schopni se přimět k nějaké činnosti. A co je přímo alarmující, tak s podobnou únavou se začínají potýkat už i malé, třeba pětileté děti.

Nemá smysl si něco namlouvat – současná kvalita životního prostředí je mizerná. A místo toho, aby se technologický pokrok zaměřil na jeho zlepšení, tak se na něm dál neblaze podepisuje. Sice jsou podnikány kroky, které se navenek tváří, že mají životnímu prostředí pomoci. Ve skutečnosti jsou to opatření typu „vlk se nažral a koza zůstala celá“, která v konečném důsledku tento problém nijak neřeší.

Místo stupidních opatření à la papírová brčka, či snižování uhlíkové stopy jednotlivce by bylo potřeba udělat zcela jiné změny. To, co ve skutečnosti zatěžuje Zemi, nejsou ani skleníkové plyny, které produkují krávy, jak se nám někteří rádoby odborníci snaží namluvit. Ale je to kupříkladu nesmyslné převážení zboží z jednoho kouta světa do druhého.

Vždyť jedna obří nákladní loď znečistí životní prostředí jako padesát miliónů osobních aut. V současné době je na světě necelá jedna miliarda osobních aut. To znamená, že pouhých dvacet takovýchto lodí vydá za všechna osobní auta na světě. A teď si jenom představte, kolik takových lodí brázdí vody všech oceánů a moří. A místo toho, aby se takovému zbytečnému převážení zboží sem a tam celosvětově řeklo: „Dost!“, raději se bude omezovat chov skotu. A my budeme nuceni jíst červy, či takzvané kultivované maso, které se již teď začíná uměle vyrábět v laboratořích. Jak absurdní!

A v takovýchto příkladech, nad kterými selský rozum zůstává stát, bych mohla pokračovat dál. Jedno je jisté. Bude-li lidstvo i nadále takto drancovat Zemi a bude-li vypouštět tolik chemie do vzduchu, vody i půdy, bude tím přicházet o poslední zbytky jakžtakž zdravého životního prostředí. A bude se čím dál častěji potýkat s různými problémy, jako je třeba ona nepřirozená únava.

Je mi jasné, že někteří z vás teď mohli začít bědovat: „To mi jako chcete říct, že se té únavy už nezbavím? A že to možná bude ještě horší? Vždyť jak já můžu změnit to, aby se lidé začali chovat jinak? S tím já přece nic nezmůžu.“

Je sice pravda, že není v silách jednotlivce přimět všechny, aby se k životnímu prostředí začali chovat tak, jak by měli. Ale nezoufejte. Existuje způsob, jak onu de facto paralyzující únavu eliminovat.

První krokem je tělu dopřát dostatečné množství vody.
Lidé často opomíjejí, že jejich tělo je z větší části tvořeno vodou. Uvádí se, že je jí přibližně šedesát procent. Přepočteme-li to na litry, tak sedmdesátikilový člověk má v těle přibližně 42 litrů vody, což je více než čtyři kýble plné vody, a to není zrovna málo.

Je tedy zákonité, že pokud tělo nemá dostatek vody, musí se to nějak projevit. A jedním z prvních příznaků je právě únava. Proto je tak důležité, aby člověk dostatečně pil a náležitě tak dorovnával potřebné množství vody v těle.

Vědci tvrdí, že dospělý člověk by měl denně vypít přibližně třicet pět mililitrů vody na kilogram jeho váhy. Váží-li člověk sedmdesát kilogramů, denně by měl tedy vypít minimálně dva a půl litru vody. Vzhledem k celkové nepřízni bych vám však doporučovala pít víc – alespoň čtyřicet mililitrů vody na kilogram.

V případě pitného režimu si však člověk nemá hlídat pouze, kolik toho vypije. Má si hlídat i to, co vypije. Ne všechny tekutiny si totiž lze započítat do denního příjmu tekutin. Káva, černý či zelený čaj, limonády nebo džusy tam rozhodně nepatří. Tělo totiž potřebuje čistou neperlivou vodu a všechny ostatní tekutiny mu akorát tak přidělávají práci. Musí si je přefiltrovat, aby z nich čistou vodu získalo. A ještě k tomu o část z této pracně získané vody vzápětí přijde. Musí ji použít na to, aby se propláchlo od kofeinu, teinu, sladidel a další chemie, které v těchto nápojích bývají. Chcete-li tedy vašemu tělu pomoct, pijte především čistou neperlivou vodu.

Také mějte na paměti, že vodu je potřeba pít průběžně celý den. A rozhodně nedělejte tu chybu, kterou dělá mnoho lidí, když pije nárazově, nebo až na sklonku dne. Vaše tělo, když nepijete, nemůže, obrazně řečeno, zastavit stroje a počkat, až mu vodu dodáte. Musí fungovat neustále a tak, když mu nedopřejete dostatek vody, musí začít přesouvat vodu z méně důležitých částí těla do orgánů, které jsou pro zajištění životních funkcí nezbytné. A tyto procesy tělo zbytečně zaměstnávají a o to více se pak můžete cítit unavení.

Druhým krokem proti únavě je začít pravidelně dodávat tělu potřebné vitamíny – alespoň ten základ ve formě vitamínu C a D. Pokud si ale myslíte, že to vyřešíte tím, že budete jíst více ovoce a zeleniny, tak vás musím vyvést z omylu. Poslední odborné studie ukazují, jak se v ovoci a zelenině přímo skokově snížil obsah vitamínů a minerálů. Je v nich toho tak málo, že byste ovoce a zeleninu museli jíst doslova po kilech a pořád by to nestačilo.

Je tedy na čase, abyste se poohlédli po jiném, pokud možno přírodním zdroji vitamínů. Sama za sebe vám mohu doporučit výrobky Terezia Company. A rozhodně se nejedná o placenou spolupráci. Zkoušela jsem výrobky různých značek a jejich výrobky se mi zatím osvědčily nejvíce, proto je zde uvádím. Užívám od nich rakytníkový olej, který má vysoký obsah vitamínu C. Dělají ho ve formě tobolek, nebo kapek. Vitamín D svému tělu opět můžete dodat buď tobolkami, či kapkami.

Pro úplnost ještě musím zdůraznit, že vitamín D je potřeba pravidelně dodávat i dětem. Mnozí pediatři totiž poslední dobou bijí na poplach, že krevní rozbory ukazují, jak děti mají tohoto vitamínu velice málo.

A další věc, vitamín D je potřeba brát i během léta. Už bohužel neplatí to, že během léta je díky slunci v těle vitamínu D dost. V jednom z mých předchozích článků jsem psala, že sluneční paprsky bohužel už nejsou, co bývávaly. To má bohužel za následek, že v lidském těle neprobíhá syntéza vitamínu D v dostatečné míře. Tělo tedy nemá šanci získat potřebné množství tohoto vitamínu přirozenou cestou a vy mu musíte pomoci.

Tím však rozhodně neříkám, abyste na ovoce a zeleninu zanevřeli. Oboje je pro tělo nenahraditelné. Jen je potřeba brát na zřetel, že už nejsou takovým zdrojem vitamínů jako dřív a je tedy tělu potřeba vitamíny dodávat jinou cestou.

Třetím krokem je zajistit, abyste pokud možno spali v co největší tmě. Ta je totiž pro regeneraci těla klíčová. Jenomže kvůli narůstajícímu světelnému smogu se skutečná tma, která dříve v noci byla přirozeností, postupně vytrácí. A tak lidé, hlavně ve městech, spí v pološeru, které nedá lidskému tělu ani v noci, obrazně řečeno, vydechnout a oni se pak cítí neodpočatí a unavení.

Proto si do místností, kde spíte vy, ale i vaše děti, pořiďte takzvané zatemňovací závěsy. Tyto závěsy mají speciální vrstvu, která nepropouští světlo a pomohou vám vytvořit tolik potřebnou tmu. V dnešní době se takové závěsy dají pořídit v různých barevných odstínech a za rozumné peníze. A investice do nich se rozhodně vyplatí.

A pak tu máme poslední čtvrtý krok. Ten už je trochu náročnější, zato ale nejúčinnější.
Abych vám ho mohla dobře vysvětlit, budu muset začít trochu ze široka.

Předpokládám, že každý z vás zná, jaké je to být zamilovaný. Člověk v té době toho kolikrát ani moc nenaspí, přesto není nevyspalý. Naopak je plný elánu a o nějaké únavě nemůže být řeč. Životní trable a nepřízeň bere s nebývalou lehkostí, mnohé nemoci okolo řádící se mu obloukem vyhýbají. A ani pořádně jíst nemusí, přesto nijak nehladoví…

Ten, kdo něco takového prožil, moc dobře ví, že opojný pocit zamilovanosti, kdy mu bylo hezky na duši, se přenesl i na jeho tělo. A stejně, jako dotyčný ožil na duši, ožilo i jeho tělo.

Když se však dnes rozhlédnete okolo sebe, tak zjistíte, že velmi rychle přibývá lidí, kteří jsou psychicky skleslí, či dokonce až ubití. A není se čemu divit. Na tyto lidi dopadá všechno to ošklivé a absurdní, co se v dnešní době děje. A čím více klesají na duchu, tím hůře je jim i na těle. A první, jak se to začne projevovat, často bývá právě fyzická únava. 

Nebo jste snad už někdy viděli člověka, který je psychicky ubitý a přitom jeho tělo oplývalo elánem? Něco takového není možné. Jedno totiž vylučuje druhé.

I v tomto případě to funguje stejně jako u zmiňované zamilovanosti, akorát v té horší variantě – uvadá-li člověk na duchu, uvadá i na těle. A když ještě k tomu vezmeme v potaz, že na tělo působí i zhoršené životní prostředí se všemi následky a důsledky, tak zjistíme, že – lidově řečeno – tělo dostává zabrat ze všech stran a není se čemu divit, že se pak lidé potýkají s enormní fyzickou únavou.

Pokud tedy trpíte s nepřirozenou únavou, využijte čtyři zmiňované kroky, které tvoří základní balíček opatření proti únavě.
Nejdříve si pomozte mechanicky. Začněte pít dostatečné množství vody, užívejte vitamíny a začněte spát v co největší tmě. Tyto kroky fungují jako první pomoc a alespoň částečně eliminují dopad zhoršeného životního prostředí na vaše tělo. A pak se soustřeďte na svoji psychiku. Ta má totiž na vaše tělo daleko větší vliv než tři předcházející opatření. Jestliže budete psychicky svěží a nabití, bude svěží a nabité i vaše tělo. A to i bez dodatečně dodávaných vitamínů, nebo noční tmy. Jen tu vodu bude potřebovat, bez té to nejde.

Jak však takové psychické svěžesti docílit? Obzvlášť v dnešní době, která rozhodně není procházkou růžovým sadem.

Je pravda, že to, co se okolo nás v současnosti děje, není nic duši hladícího. Ba naopak. Přesto však je potřeba si uvědomit, že se nemáme ještě tak špatně, aby by nemohlo být hůř.

Vím, že některým lidem tato slova doslova lezou na nervy. Kdy se v duchu rozčilují: „Já se ale nechci srovnávat s tím horším. Já se chci srovnávat s tím lepším! Já se chci mít líp.“

Vězte, že i já bych chtěla žít v lepším světě. Ve světě, kde by byl zdravý vzduch, voda i jídlo. Kde by příroda hrála prim. A nejen to. Přála bych si svět, kde by lidé byli féroví, slušní, laskaví a uznávali by jen dvě pohlaví. Kde by někteří lidé nežili na úkor druhých. Kde by nebyly války, ani žádné rozbroje. Jenomže karty jsou rozdané jinak a je pouze na mně, jak s nimi budu hrát.

Jsou karty, které si během hry mohu měnit. A jsou karty, které, byť se mi nelíbí, vyměnit nemohu a já si je musím nechat. Je to pravidlo, se kterým nic nenadělám. A je na mně, jak se s tím popasuji. Buď svoji pozornost upřu na špatné karty, které vyměnit nemohu. A celou dobu budu bědovat a nadávat, proč zrovna já tyhle karty musela vyfasovat. Budu se tím užírat a celou hru budu otrávená. Nebo pravidlo, že některé karty jsou dané, budu akceptovat. A zaměřím se na ty karty, které mám pod kontrolou a se kterými něco zmůžu. Vždyť některé z nich mohu třeba vyměnit tak, aby se „spárovaly“ s danými nepříznivými kartami a celá hra tak nabrala jiný spád…

Když se takto naladím, najednou si uvědomím, kolik možností, jak se svými kartami mohu hrát, vlastně mám. Že to vlastně není tak beznadějné a nepřijatelné, jak se mi prve zdálo. Přitom se na oné hře nic nezměnilo. Pořád mám v ruce ty samé karty. „Jen“ jsem změnila svůj pohled na věc.

Najednou na své životní situaci uvidím nejenom to špatné, ale i to dobré. Ano, ovoce ani zelenina nemá už tolik vitamínů jako dřív. S tím ze své pozice nic nenadělám. Ale pořád si můžu ony vitamíny doplnit jinak. Mnoho potravin v supermarketech je nekvalitních. Ale já si doma můžu upéct svůj chléb, udělat si vlastní jogurt, máslo. Nebo si najdu pokud možno poctivého farmáře, od kterého si to můžu koupit. Sice mě to bude stát úsilí navíc, ale vlastní zdraví zato přeci stojí. A to že je to pak dražší? Radši budu jíst, co se týče rozmanitosti, skromněji, nežli mít hodně druhů jídla, ale nekvalitního. Vždyť naši předci také neměli tolik pestrý jídelníček, přesto se stravovali mnohem lépe než my dnes.

A to, že svět začíná být naruby? Pořád mám možnost si v současném podivném světě vytvořit vlastní bublinku, kde svět bude ještě v pořádku. Kde si pěkně uklidím, navařím si dobré jídlo. A pustím si tam pouze lidi, kteří za to opravdu stojí. Vždyť ještě pořád můžu mít svoji malou oázu, kde mi bude hezky, kde se můžu radovat. A za tu možnost mám být ráda.

Najdou však tací, kteří si myslí, že takováto radost je spíš křeč nežli opravdový pocit radosti. Vždyť jak se může člověk radovat, když se okolo něj dějí takové nehezké věci?

Vězte, že i za této situace se člověk může radovat a rozhodně to nemusí být křeč.
Nejlepší bude, když vám to vysvětlím na nějakém konkrétním příkladu.

Kdysi jsem poznala čtyřleté děvčátko, které trpělo leukémií. Ona holčička měla za sebou vícero chemoterapií a mnoho velmi bolestivých procedur. A bohužel další ji čekaly.
Avšak i přes všechny ty útrapy se dokázala radovat. A to i ze všedních věcí a maličkostí – třeba když dostala obyčejné lentilky. A její radost navzdory tomu všemu ošklivému, co se jí dělo, rozhodně nebyla křečí. Její radost byla skutečná. A dokonce jí dokázala nakazit i ostatní.

Tato holčička určitě také chtěla žít jinak. Zcela jistě nechtěla procházet všemi těmi útrapami v nemocnicích a přála si být zdravá, aby si mohla hrát jako ostatní děti. Realita však byla jiná a ona měla dvě možnosti. Buď se své nemoci mohla poddat, psychicky se rozložit a cítit se ještě hůře. Nebo naopak si mohla vychutnat každý možný hezký okamžik, který ji dal možnost si oddychnout od všech těch strastí, které zažívala.

Ona si vybrala správně a je na vašem rozhodnutí, jaký styl života s kartami, které jste dostali, si zvolíte vy. Zaměříte-li se jenom na nehezké karty, se kterými nic nenaděláte, budete ubití, nepovede se vám dobře a budete i často unavení.
Když si však uvědomíte, že pořád ještě v ruce držíte i karty, se kterými zaplaťpánbůh můžete nějak pracovat, tak pochopíte, jak se ještě pořád máte dobře. Vždyť mnoho věcí ve svém životě můžete stále změnit a to není zrovna málo.

Jak se říká, chytněte příležitost za pačesy a využijte ji, dokud tu možnost máte. A navzdory současnému dění začnete činit kroky, aby vám bylo lépe. A mějte přitom na paměti, že i v tomto zkaženém světě se má člověk z čeho radovat. Jen musí přestat hledat důvody, proč to nejde. A musí začít hledat způsoby, jak to jde. Když to uděláte, uvidíte, že se váš život změní k lepšímu a nebudete tak unavení, jako třeba býváte teď.

Je to jenom na vás…

Tomu, že jsou lidé v současnosti tak nezvykle a podivně unavení, bohužel přispívá i nepřirozený sluneční svit.
Více si o tom můžete přečíst v mém článku nazvaném „Sluníčko“.