Ta naše písnička česká

Děti, obzvlášť ty malé, milují zpěv.
Když jim před spaním zazpíváte nějakou hezkou ukolébavku, či písničku, uklidní se a lépe usnou. Svoji dobrou náladu si ještě více umocňují tím, že si vesele prozpěvují. A milují chvilky, když si s nimi někdo společně zazpívá.

Zpěv má na děti v mnoha ohledech blahodárný vliv, což ostatně potvrzují i samotní vědci. Má to však jedno ale…

Než se začnu zabývat tím „ale“, nejdříve vám vyjmenuji alespoň ty nejdůležitější oblasti, ve kterých zpěv je dětem zdatným pomocníkem. Ze zkušenosti znám, že většina rodičů má sice zapsáno, že zpěv na děti působí opravdu dobře. Ale málokdy si uvědomují skutečnou hloubku tohoto vlivu.

V čem zpěv tedy dětem pomáhá?

  • V rozvoji motoriky – začněte si s malým děťátkem zpívat, nebo mu pusťte nějakou hudbu a sami uvidíte, jak se pokouší tancovat, tleskat, kopat, či pochodovat do rytmu. To všechno je pro dítě prospěšná zábava, kterou si procvičuje koordinaci pohybů a udržování rovnováhy.
  • Správně dýchat – při zpívání se prohlubuje dýchání a tím se, zjednodušeně řečeno, posilují i plíce. Z tohoto důvodu je zpěv také jedním z léčebných kroků při astmatu. Další benefit zpěvu v tomto ohledu je, že díky hlubšímu dýchání se lépe okysličuje organismus a posiluje se krevní oběh, což podle vědců zvyšuje imunitu dítěte.
  • Uklidnit se a zbavit se stresu
  • Rozvíjet komunikační schopnosti – dítě se učí novým slovíčkům, osvojuje si jejich význam, učí se správně artikulovat.
  • Procvičovat paměť
  • Prožívat emoce a tím si vytvářet emoční inteligenci
  • Podporovat dětskou představivost
  • Tříbit si sluch a smysl pro rytmus
  • Naladit se na jednu vlnu se svým okolím – společné chvíle při zpívání upevňují vztahy mezi dítětem, rodiči a dalšími blízkými. Ne nadarmo se říká, že zpěv spojuje.

A mohla bych v tomto výčtu pokračovat dál. Ale už z toho, co jsem uvedla, je jasné, že zpěv může být opravdu velkým přínosem při vývoji dítěte.

Má to však jednu zásadní podmínku – písničky, které se k dítěti dostanou, musí mít určitou úroveň. Musí mít hezkou, rytmickou a dobře zapamatovatelnou melodii. A hlavně musí mít kvalitní text.

U českých písniček, které jsou primárně určené malým dětem, musím kvitovat, že většina z nich takovou melodii má. Ovšem s kvalitou samotných textů už to tak růžové není. Některé texty absolutně postrádají smysl, jiné zase dětem akorát tak pořádně zamotávají hlavu. A bohužel se najdou i takové písničky, které jsou sice zařazené do kategorie „dětské“, ale ve skutečnosti jsou jejich texty pro děti zcela nevhodné…

Abychom mohli lépe posoudit kvalitu textu u jednotlivých písní, je potřeba si uvědomit jednu důležitou věc. Děti, obzvlášť ty malé, nad textem každé písničky do hloubky přemýšlejí. A rozhodně to nemají tak, že hned od začátku slova písničky pouští jedním uchem tam, druhým ven. Berou to tak, že v písničkách se zpívá o tom, jak to tady na tom světě chodí, jak se lidé chovají, co je špatně a co je dobře…

Děti tedy na písničky pohlížejí obdobně jako na pohádky. A stejně jako u pohádek, tak i v textech písní hledají nějaký následování hodný příklad, sdělení, či moudro, kvůli kterému se lidé onu písničku učí a proč ji zpívají. Kdyby v nich něco takového ukryto nebylo, lidé by si takové písničky přece nepředávali z generace na generaci.
Právě proto by texty dětských písniček měly být kvalitní. Měly by být smysluplné, poučné a měly by na děti působit výchovně.

Někdo by teď mohl namítnout: „No jo, ale některé písničky se zpívají jenom pro radost a pro potěšení ducha. Takže ty zase tak smysluplné být nemusí. I to moudro mohou postrádat. Hlavně, že jsou veselé.“
S tím však nemohu souhlasit. I taková písnička má dítěti minimálně ukázat, co je tím pravým důvodem k veselí. A rozhodně by dítě neměla učit juchat nad něčím, co není důvodem k radosti.

Nejlépe vám to asi vysvětlím na nějaké konkrétní písničce – třeba na písničce „Šly panenky silnicí“. Tato píseň má dvě verze. Jedna je původní. Co si však vzpomínám, tak v této verzi jsem ji snad nikdy neslyšela. Děti ji většinou zpívají v této upravené verzi (pro přehlednost jsem vypustila části veršů, které se opakují):

Šly panenky silnicí,
potkali je myslivci, myslivci dva.
Kam panenky, kam jdete,
která moje budete, budete má.

Ta maličká, ta je má,
ta má očka jako já, jako já má.
Na krku má granáty,
mezi nima dukáty, dukáty dva.

Dukáty jí vyberem,
v hospodě je propijem, propijeme.

Případně: Dukáty jí vyberem,
ještě se jí vysmějem, vysmějeme.

V krátkosti si zrekapitulujme, o čem se v této písni zpívá. Dva myslivci kdesi potkají panenky. Jednomu z nich se jedna panenka zalíbí. Tu pak následně okradou a oba myslivci pak onen lup v hospodě propijí (případně se jí vysmějí).

To je ale divný příběh, že?

A teď se vžijte do malého dítěte, které se i prostřednictvím písniček učí, jak to tady na tom světě chodí, co je správné a co ne. Dítko vidí své rodiče, jak zpívají tuto písničku. A místo toho, aby se pohoršovali nad tím, co to ti myslivci dělají, že krást se nemá, tak jsou u toho veselí. A ještě říkají, jaká je to pěkná písnička, ať se ji dítě také naučí. Vždyť tímto postojem rodiče nehezké chování myslivců, byť nevědomky, akorát tak schvalují.

A co si s tím takové malé dítko má počít? V tom lepším případě to v něm způsobí zmatek. V tom horším si uvnitř řekne, že okrádat druhé je vlastně v pořádku. Protože kdyby tomu tak nebylo, určitě by se rodičům tato píseň nelíbila, a tak radostně by ji nezpívali.
Proto každá písnička, i ta pro radost a potěšení, má být pro dítě příkladem, jak to má v životě správně vypadat. Škoda jen, že to tak u všech písní není.

Jako třeba u velmi oblíbené písničky „Když jsem husy pásala“.
Kdo by neznal tuto jednoduchou rytmickou píseň, kterou si i ti nejmenší snadno zapamatují. Zkuste se však začíst do jejích slov a pak popřemýšlet, co si z nich malé dítě má vzít.

Když jsem husy pásala,
zimou jsem se třásala.
Teď už husy nepasu,
zimou už se netřesu.

Když jsem byla maličká,
chovala mě matička
a teď už jsem veliká,
musím chovat Pepíka.

Že vám ta slova nedávají moc smysl?
Mně také ne.

Má si snad dítě z této písničky vzít to, že když dělá něco, u čeho je mu zima, je tím kýženým řešením to přestat dělat? Že se pak zahřeje.
A proč maminka onu holčičku raději pořádně neoblékla, aby jí nebyla zima? A jestli byli tak chudí, že pro ni neměla teplejší oblečení, tak proč ji tedy vůbec posílala pást husy? Vždyť to nebylo správné.

A kdo je ten Pepík?
A proč ho ona holčička musela chovat?
Ona ho neměla ráda?
Má to dítě brát tak, že když někoho musí pochovat, je to otravný mus?

Tolik nejasností v tomto textu je, obzvlášť pro dítě, které ho bere vážně a přemýšlí o něm.

Že jste si to ještě před chvílí vůbec neuvědomovali?
Nic si z toho nedělejte. Nejste jediní.

Vězte, že když jste byli malí, s největší pravděpodobností jste v tom také měli zmatek, co tím autor vlastně chtěl říci. Zeptat jste se nemohli. Byli jste ještě příliš malí na to, abyste svoje otázky uměli pořádně zformulovat. Byli jste tedy odkázáni na to, co vám rodiče sami od sebe řeknou.

Obvykle se vám ale žádného vysvětlení nedostalo. Rodiče se textem příliš nezabývali, tudíž je ani nenapadlo, že by vám na něm něco mohlo být nejasné. A tak jste se textem posléze také přestali zaobírat a začali jste ho pouze mechanicky opakovat, a ještě jste u toho vesele podupávali.
Mimochodem, toto jsou přesně ty momenty, kdy se dítě učí něco, čemu nerozumí, přijmout za své. Kdy začíná bezmyšlenkovitě a automaticky opakovat to, co říkají ostatní.
A takovýto přístup, kdy jste se ohledně textů písniček „vypnuli“, vám mohl vydržet až dodnes. Takže není divu, že vám uniklo, že slova nějaké písničky nedávají smysl.

Velmi podobně je na tom i text další oblíbené písničky pro děti, a tou je „Holka modrooká“. U této písničky si zcela jasně vybavuji, jak jsem se jako malá u této sloky vždycky pozastavila a vůbec jsem nechápala, o čem se v ní zpívá:

Holka modrooká nesedávej u potoka,
holka modrooká nesedávej tam.
V potoce se voda točí,
podemele tvoje oči…

Jak může voda v potoce někomu podemlít oči?
Jak to vlastně vypadá?

Přesně si vzpomínám na ten pocit, kdy jsem se druhých zdráhala zeptat, o čemže se v té sloce vlastně zpívá. Bála jsem se, že by si o mně mohli pomyslet, že jsem hloupá. Ostatní se totiž navenek tvářili, že jejím slovům rozumí. Takže jsem si myslela, že jsem jediná, která to nechápe a že jsem tudíž nějaká divná. Dneska už vím, že tomu tak nebylo a že takto jsem nesmýšlela jenom já…

Další takovou písničkou, která v dětech vzbuzuje akorát mnoho otazníků, je píseň „Běží liška k Táboru.“

Běží liška k Táboru,
nese pytel zázvoru,
ježek za ní pospíchá,
že jí pytel rozpíchá.

Běž zajíčku, běž za ní,
seber jí to koření.
Liška se mu schovala,
ještě se mu vysmála.

Doběhl ježek lišku, nebo ne? A rozpíchal jí ten pytel?
A proč někdo nabádá zajíčka k tomu, aby ji okradl? To je jako v pořádku?
A proč se mu liška vysmívala? Vyplývá snad z toho to, že když na někoho vyzraji, je na místě se mu vysmát?

Opět písnička, která dítěti nepředává nic dobrého. Akorát v něm způsobuje zmatek a zavádí ho. Proto je dobré ji z repertoáru také raději vypustit…

Mnozí rodiče si poslední dobou pochvalují dětské písně z dílny Zděnka Svěráka a Jaroslava Uhlíře. Považují je za hezké písničky, které jejich dětem rozhodně nemohou uškodit.

Pojďme se podívat na jednu z těchto písniček. Jmenuje se „Červená karkulka“. Jak už samotný název napovídá, je to nazpívaná pohádka O Červené karkulce. Když jsem tuto píseň poprvé poslouchala, rychle se mi zalíbila. Je melodická a poměrně hezky převypravuje příběh Karkulky. Dokonce se i páni autoři dobře popasovali s problematickou pasáží, kdy vlkovi z břicha vyndávají Karkulku s babičkou a následně ho zašívají. Jenomže pak přišla jedna sloka a mně doslova spadla brada.

Ostatně zkuste se zaposlouchat do této písničky a sami si o tom můžete udělat patřičný obrázek. Písnička je to delší, ale myslím si, že stojí za poslechnutí. Pokud se vám však nechce poslouchat celá, zaměřte se na čas 9:20, kde ona zmiňovaná sloka začíná.

Zdroj: YouTube, Červená karkulka – Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák

Přijde vám v pořádku, že myslivec, tedy dospělý muž, si dělá pomyšlení na malou holčičku, kterou Karkulka bezesporu je?!
Jak se něco takového může objevit v nějaké písničce, obzvlášť v písničce pro děti?
Vždyť to je zcela nepřípustné!
A to jsem zjistila, že tuto píseň velmi často pouštějí dětičkám ve školkách, či prvňáčkům ve škole. Kolik neplechy to v nich musí nadělat…

A na závěr se pojďme ještě podívat na další známou písničkou pro děti, a to „Komáři se ženili“.
Všimli jste si někdy, jak morbidní tato píseň ve skutečnosti je?

Že netušíte, o čem mluvím?
Tak si pozorně přečtete její text a sami uvidíte.
Opět jsem pro přehlednost vypustila části veršů, které se opakují.

Komáři se ženili,
kapky vína neměli.
Přiletěl k nim slavíček,
přines vína žejdlíček.
Komáři se opili,
až komára zabili.

Komár leží v komoře,
muška pláče ve dvoře.
Neplač muško, co ti je,
vždyť ti komár ožije.

Těžké jeho ožití,
když je na smrt zabitý.
Sádlo z něho vybrali,
za pět zlatých prodali.

Vždyť ta slova, obzvlášť v posledním verši, jsou pomalu jak scénář k nějakému hororu. A bohužel mnozí dospělí tuto písničku své malé děti učí zpívat a nevědomky ji podávají jako náramnou zábavu.

Proč tedy dítě učit zpívat takovéto nevhodné písničky, když existují mnohem hezčí? Písničky, které dítko pohladí po duši a ještě ho něčemu hezkému naučí. Proto děti automaticky neučte písně, které jste jako malí zpívali vy.
Nejdříve si je sami pro sebe zazpívejte a zaměřte se na to, o čem se v nich vlastně zpívá. Zda vůbec dávají smysl a zda pro dítě budou tím správným přínosem. Možná pak budete zaskočení, jak některé dětské písničky, o kterých jste si to vůbec nemysleli, jsou prapodivné a pro děti zcela nevhodné…

Přijde vám to, o čem tady píši, přehnané a přitažené za vlasy?
Můžete se sami svých ratolestí zeptat, zda rozumí všem písničkám, které zpívají a sami uvidíte. Zrovna nedávno jsem byla přítomna toho, jak osmileté dítko si se svým mladším sourozencem zpívalo písničku „Cib, cib, cibulenka“. Mimochodem její text také nedává smysl. A když se ho babička zeptala, jestli ví, o čem ta písnička je, zda jí rozumí, tak odpovědělo, že vůbec…

A jak je to s kvalitou českých pohádek?
O tom pojednává jiný článek, který jsem pojmenovala „Pohádka o krtečkovi“.