Pohádka o krtečkovi

Děti, hlavně ty malé, mají rády pohádky.
A co si budeme povídat, kvalita současných pohádek, hlavně těch kreslených, je bídná.

Většina z nich, jak se říká, nemá ani hlavu, ani patu a v dětech akorát tak vzbuzuje pokřivený pohled na svět. A tak rodiče, především ti uvědomělejší, pouštějí dětem osvědčené pohádky z dob minulých, ve kterých je daleko lépe zachyceno, jak vypadá dobro a jak vypadá zlo. Díky tomu se děti učí, jak by se měly chovat a čeho by se naopak měly vyvarovat, a tak by to mělo být.

Mezi takové časem osvědčené pohádky patří třeba krteček. Legendární to pohádka, kterou zná snad skoro každý Čech.

Hned na začátku je potřeba zdůraznit, že malé děti jsou jako malé houbičky – doslova nasávají informace okolo sebe a na základě nich si pak vytvářejí svůj vlastní pohled na svět. Uspořádávají si v sobě, co je správné a co ne a tím se kalibruje jejich osobnost. Je tedy potřeba klást důraz na to, jaké informace se k nim dostávají.

Citlivější rodiče si toto uvědomují, a proto, jak už jsem na začátku psala, dávají patřičnou pozornost výběru pohádek. A nejednou sáhnou po osvědčeném krtečkovi v domnění, že ten dětem rozhodně nemůže uškodit.

Je tomu opravdu tak? Pojďme se na to podívat.

Vybrala jsem jeden díl, který se jmenuje „Krtek a paraplíčko“. Kdo chce, může se podívat na celý díl, přitom si zavzpomínat a nasát špetku nostalgie. A až se bude blížit 4,5 minuta, měl by zbystřit. A kdo nechce, ať se podívá na video od této minuty.

Zdroj: YouTube, Krtek a paraplíčko

Co se vlastně v této části příběhu odehrává? Krteček uvidí stánek s melouny. Zaraduje se, že své paraplíčko bude moct využít stejně, jako to udělal prodavač. Poté krteček běží a bez dovolení si vezme meloun. A pozorně se podívejte, jak se u toho rozhlíží, jestli ho prodavač nevidí. Moc dobře ví, že dělá něco, co by dělat neměl. Vzal něco bez dovolení a to je, možná pro někoho tvrději řečeno, krádež. Ten roztomilý krteček krade. Divné, že?

I tento fakt by se v příběhu dal hezky zúročit tak, aby dětem ukázal, že brát věci bez dovolení se nemá. Jenomže příběh nabere zcela jiný spád. Když prodavač zjistí, že krteček mu vzal meloun, rozzlobí a chce si to s ním vyřídit. A pak už se příběh odvíjí tak, že prodavač je vlastně za toho padoucha a krteček za chudáka, kterého ten prodavač honí.

Přijde vám, že je to tak správně? Opravdu prodavač byl ten zlý a krteček bez viny?

Pravda je taková, že chybu udělali oba. Krteček si neměl bez dovolení vzít meloun, ani nůž. A prodavač se neměl tak přehnaně rozzlobit. Měl jít krtečkovi domluvit, že věci se bez dovolení nemají brát. A to ani tehdy, když to myslí dobře a chce se podělit s kamarády. A měl po něm chtít, ať to nějak napraví. Třeba tím, že by mu krteček ten den ve stánku pomáhal. Člověk se má totiž taková dětská pochybení nejdříve snažit vyřešit po dobrém, třeba domluvou. A až když se to opakuje, má být již důraznější.

Jenomže nic takového se nestalo. A tak tato pohádka může v mysli malého dítěte nechat otisk, že když se chce podělit s kamarády, může si něco vzít i bez dovolení a že je to vlastně v pořádku. A že ten, kdo by se na něj zlobil, je ten špatný a zlý.

A tím to bohužel nekončí. V tomto díle jsou další špatné věci, které pro děti rozhodně nejsou dobrým příkladem. Třeba když prodavač spadne z melounu a nabančí si, tak se tomu krteček společně se zvířátky škodolibě smějí. Přitom to prodavače muselo bolet. Tudíž tato pohádka děti navádí i k určité necitlivosti – když si někdo natluče, je to důvod k smíchu. A to je samozřejmě špatně.

Nebo když ježeček po prodavači střílí pecky z melounu a ostatní z toho mají náramnou legraci. Toto v dětech pro změnu může vyvolat dojem, že druhým mohou škodit a vysmívat se jim. Přitom něco takového je nepřípustné.
A takových nepěkných situací je konkrétně v této pohádce bohužel víc.

Tím, co jsem zde napsala, vám určitě nechci říct, abyste dětem nepouštěli ani toho krtečka. To v žádném případě ne. Jen nespoléhejte, že pohádky z dob minulých jsou bez chyby. Raději se s dětmi i na takovou pohádku alespoň poprvé podívejte společně. A když uvidíte, že se v příběhu děje něco nekalého, dítěti vysvětlete, jak by to správně mělo být. Jednak zamezíte tomu, aby se naučilo špatným věcem. A za druhé ho naučíte, že ne vše, co uvidí v pohádkách, ale i okolo sebe, je v pořádku a nemá to tedy automaticky brát jako vzor, jak by se mělo chovat.

Když tímto způsobem dítě správně povedete, samo vám už příště bude hlásit, že krteček dělá něco, co by dělat neměl…

A jak to vypadá s písničkami pro děti?
O tom píši v článku nazvaném „Ta naše písnička česká“.