Kouzlo mála

Blíží se konec roku a s ním i Vánoce. Jenomže současné Vánoce jsou tak jiné než Vánoce, které prožívaly starší generace. Tehdy sice lidé neměli takové technické vymoženosti a v mnoha směrech byli chudší. Ale navzdory tomu jejich Vánoce byly mnohem hezčí, než jsou dnes. Tehdejší Vánoce měly své nezaměnitelné sváteční kouzlo, které se v dnešní době téměř vytratilo.

Patřím mezi takzvané Husákovy děti, které, jak by někdo řekl, vyrůstaly v hlubokém komunismu a totalitě. Tenkrát jsme jako děti měli prakticky všeho málo. Měli jsme málo oblečení i hraček. Jedli jsme skromně. V televizi jsme se dívali téměř jenom na Večerníček.
Přesto jsme v mnoha směrech byli bohatší než dnešní děti.

Tím, že jsme zažívali nedostatek, byli jsme daleko vděčnější za to, co jsme dostali a uměli se z toho mnohem víc těšit. Těšili jsme se, když jsme dostali třeba jen „obyčejnou“ žvýkačku. Nebo jsme se těšili, až nám rodiče našetří na nový penál do školy. A brali jsme to jako normální, že musíme počkat, že některé věci nemůžeme mít hned. Vždyť i to období těšení se na penál jsme brali jako něco hezkého.

A když se blížily Vánoce, to bylo teprve těšení se. Vánoce s sebou přinášely tolik pro nás výjimečných a vzácných věcí. Těšili jsme se na dárky, které najdeme pod stromečkem. Během roku jsme prakticky žádné dárky nedostávali, pokud tedy nepočítám narozeniny a svátek. Takže když jsme o Vánocích dostali dva tři dárky, tak to už bylo něco.

Radovali jsme se z pohádek, které v televizi běžely jenom o vánočních svátcích. Těšili jsme se na nezvykle bohatý stůl a na jídlo, které jsme jindy neměli. Byl to krásný čas, kdy nám srdíčko samou radostí nejednou poskočilo. A nutno podotknout, že jsme to takto měli třeba i jako čtrnáctiletí.

Zato když se podíváte na současnou stejně starou mládež, jak prožívá Vánoce, tak o nějakém velkém nadšení nemůže být řeč. Tyto děti jsou znuděné a prakticky nic, co je spojeno s vánočními svátky, je nenadchne. Většinu věcí berou za samozřejmost a člověk se jim těžko zavděčí.
A nejhorší na tom je to, že takto otráveně se chovají čím dál tím menší děti.

Jedna paní, která vyrůstala ve stejné době jako já, mi zrovna nedávno vyprávěla, jak ona prožívala Vánoce. Že dodnes si zcela jasně vybavuje tu velikánskou radost z některých dárků, které jako dítě dostala pod stromeček. A že Vánoce pro ni nekončily jenom rozdáváním dárků. V paměti jí utkvělo, jak se například jednou o vánočních svátcích dívala na pohádku a u toho si loupala mandarinku. V té době mandarinka byla drahá a nebyla pořádně k sehnání, takže ji dostávala prakticky jenom o Vánocích. A jak si to tehdy moc užívala a říkala si, jak se má hezky. 

Dovedete si představit, že se dnešní dítě bude takto do hloubky těšit a užívat si, že má mandarinku a u toho se dívá na pohádku? Vždyť většina dětí se na pohádky dívá téměř každý den. Takže to, že by se nějak výjimečně těšila z toho, že se na pohádku může podívat i o Vánocích, nepřipadá v úvahu. A mandarinka v dnešní době také není nic, co by děti nedostávaly vcelku běžně. Takže z jejich pohledu dívat se na vánoční pohádku a u toho jíst mandarinku není nějaká sváteční záležitost, z které by se nějak zvlášť radovaly.

A schválně zkuste se zeptat dnešních dětí, které vyrůstají v přehnané hojnosti, co všechno vloni, či předloni dostaly pod stromečk za dárky. Hodně z nich vám na to nebude umět odpovědět. A není se čemu divit. Některé děti k Vánocům dostávají tak přemrštěné množství dárků, kdy jsou jimi doslova zahlceny. Mechanicky rozbalují jeden dárek za druhým pomalu jak na běžícím páse, kdy si je ani nestihnou pořádně prohlédnout. Natož aby z nich měly tu zdravou radost, která v člověku uvnitř utkví tak, že si ji bude živě vybavovat třeba i za čtyřicet let, jak mi o tom povídala ona paní.

Když už jsme u té paní, ještě mi vyprávěla, že když byla větší, tak ke štědrovečerní večeři dostávala Coca-Colu. Že tedy vůbec netuší, kde ji rodiče tenkrát sehnali, protože tehdy pořádně nikde nebyla. Ale dodnes si vzpomíná, jak z ní měla obrovskou radost a jak si ji vychutnávala. Nebo že na silvestra dostala sklenici pomerančového džusu. Že to byl pro ni svátek a moc si toho považovala.

Chtěla bych vidět kolik dnešních náctiletých dětí by se takto radovalo z Coca-Coly na vánoční tabuli, či z džusu na silvestra. Moc bych jich určitě nebylo.

Někdo by teď mohl namítnout, že to, že mandarinky, Coca-Cola a džus jsou dnes už zcela běžné, je pokrok, který člověk nezastaví. To je sice pravda. Ale automaticky to neznamená, že vše, co trh nabízí, musí rodiče dětem zcela běžně dopřávat.

Jinak se pak dostávají do situace, že když chtějí dětem o Vánocích dát třeba něco svátečního k pití, nemají po čem pořádně sáhnout. Coca-Colu, džusy či jiné limonády některé děti dnes pijí zcela běžně, některé je dokonce pijí víc než vodu. A co pak mají pít u štědrovečerní tabule, aby to pro ně bylo něco neobvyklého, co podtrhuje výjimečnost Vánoc? Tehdy to pak rodiče nejednou řeší absolutně nevhodnými nápoji, jakým je třeba Red Bull, či alkohol, který dětem rozhodně nepatří.

Nebo když svým dětem rodiče chtějí dopřát pod stromeček nějaký „lepší“ dárek. Co jim mají koupit, když všechny nové modely hraček už mají? Pak to končívá i tak, že svému třináctiletému dítěti pod stromeček nadělí nejnovější model iPhonu, který stojí málem třicet tisíc. A co pak koupí k Vánocům svému potomkovi, když mu bude sedmnáct? Kam až ty dárky rodiče „vyšponují“?

A k čemu jsou dětem všechny ty věci, které mají, když z nich stejně pořádnou radost nemají? Sice navenek mají všeho dost, ale uvnitř jsou v mnoha ohledech „prázdné“. Proto je dobré mít na paměti, že nezdravá hojnost děti, ale i dospělé, v konečném důsledku poškozuje a připravuje je o radost ze života.

Každý rodič by si měl uvědomit jednu důležitou věc. Je lepší dítě raději vystavit nedostatku, kdy funguje ono zmiňované kouzlo mála. Dítě si tak uchová svoji vděčnost a těšení se života, které mělo jako malé, kdy bylo nadšené třeba jenom z „obyčejných“ lentilek. Nežli ho vystavit nezdravé hojnosti, která ho v tomto směru ubije.

Vždy je totiž jednodušší, když je to záhodno, vděčnému dítěti postupně přidávat, nežli nevděčnému ubírat. Je lepší skromně vedenému dítěti dát pod stromeček místo dvou dárků tři. To bude vděčné a nadšené. Nežli nevděčnému dítěti, které běžně dostává deset vánočních dárků, dát najednou také jenom tři. To bude celé uražené, bude se durdit a doma bude takzvané pozdvižení na vsi.

Proto když zjistíte, že vaše děti přestávají být vděčné a netěší se, případně jste takto dopadli vy sami, zatáhněte za ruční brzdu a uskromněte se. Kouzlo mála je totiž ten jediný lék, který vaše děti, ale i vás z toho vyléčí. A můžete třeba začít hned teď o Vánocích. Čím dříve to uděláte, tím lépe…