Dopaminová past

Společnost Apple přišla s horkou novinkou nazvanou Apple Vision Pro – s brýlemi, které umí propojit reálný svět s virtuálním.

Mnoho lidí je z nich přímo nadšených.
Mně z nich naopak mrazí…

Apple Vision Pro jsou brýle, které na první pohled vypadají jako lyžařské brýle. Když si je však nasadíte, ocitnete se ve zcela jiném světě. V uměle vytvořeném světě, které je mixem toho reálného a virtuálního.

Jak to vlastně funguje?
Přední sklo těchto brýlí je neprůhledné a de facto funguje jako obrazovka. Na tu se vám promítá vaše skutečné okolí, které je snímáno větším počtem miniaturních kamerek – ty jsou nenápadně zabudované v samotných brýlích. Současně do tohoto „reálného“ obrazu je vám promítán ten virtuální v podobě různých aplikací, jako je webový prohlížeč, Facebook, filmy, hry a stovky dalších. A to vše ovládáte očima, gesty rukou či hlasem.

Hodně lidí, kteří si tyto brýle vyzkoušeli, jsou z nich nadšení. Já však toto nadšení rozhodně nesdílím. Naopak. Lidi před těmito brýlemi zcela vážně varuji.
Ptáte se proč?

Abych vám to mohla dobře vysvětlit, budu muset odbočit a zastavit se u dopaminu.
Dopamin je hormon, který je často zařazován mezi hormony štěstí a odměny, či chcete-li hormony dobrého pocitu. Kromě jiného je tedy svým způsobem zodpovědný za pocit radosti a štěstí.
Tento hormon se do těla vylučuje tehdy, když děláme něco, co nás baví, nebo co je nám příjemné. Anebo když za danou činnost čekáme nějakou odměnu, či tuto odměnu už skutečně získáme.

Zjednodušeně řečeno, funguje to tak, že když člověk například hraje nějakou počítačovou hru, která ho baví, už v tu chvíli se mu zvedá hladina dopaminu v těle. Když se k tomu ještě těší na to, jak vyhraje, tato hladina se ještě zvýší. A když se mu pak opravdu podaří vyhrát, do těla se vyloučí další dopamin. A čím víc je dopaminu v těle, tím „hezčí“ pocit dotyčný zažívá. Když však člověk dohraje, hladina dopaminu mu v těle klesne a s ním poklesne i jeho dobrá nálada. A tak začne hrát znovu, aby se zase cítil líp.

Právě na tomto principu vzniká závislost. Člověk se naučí nepřirozenými stimulanty zlepšovat si náladu a pak tyto stimulanty vyhledává víc a víc.
Ostatně na toto cílí i mnohé digitální technologie, a to nejen počítačové hry. Lékaři totiž zjistili, že stejné pocity jako hráči počítačových her zažívají lidé na Facebooku, Instagramu, TikToku a podobně. Odměna v podobě získaného lajku, či nového sledujícího totiž také uvolňuje dopamin.

Proto někteří, ještě v tomto poctiví, vědci bijí na poplach, že je potřeba se na toto zaměřit, že jinak lidstvo bude mít do budoucna vážný problém. Bohužel jejich obavy se potvrzují již nyní. Současné statistiky už teď ukazují, jak enormně přibývá závislostí na počítačích i mobilech. A co je na tom alarmující, je to, že tyto závislosti rapidně narůstají u dětí, a to u čím dál tím menších.

Mnozí lidí se dostali do stavu, že chtějí „koláče“, ale bez práce. A tak, než aby si vzali třeba motyku do rukou a pořádně okopali záhon, tak si raději pustí počítačovou hru a bez větší námahy prožívají radost z toho, že porazili nějaké monstrum. Přitom tato radost je ve skutečnosti uměle vytvořenou náhražkou. A nikdy se nevyrovná té pravé radosti z dobře odvedené práce a z toho, jak to tomu záhonu prospělo.

Připodobnila bych to tomu, jako když vypěstujete jahody na sluníčku a jahody pod umělým světlem. Navenek oboje jahody vypadají stejně. Avšak jahody z umělého světla nikdy nemají tak dobrou a lahodnou chuť jako ty, které dozrávaly na sluníčku. Jahodám, které byly pouze na umělém světle, prostě něco chybí. A tak je to i s radostí z vítězství v počítačové hře, nebo s radostí z lajku na sociálních sítí. Té radosti něco chybí a s přirozenou radostí nemá moc společného.

Bohužel velký počet lidí se už nyní ocitl v jakési dopaminové pasti, kdy den co den ve své závislosti vyhledává nepřirozené stimulanty jejich dobré nálady. A někteří lékaři dokonce tvrdí, že tato závislost se zase až tak neliší od závislosti na kokainu či heroinu. Někdo si píchne dávku, jiný si pustí počítač a oba dva jsou pak poblouznění z něčeho, co pro ně není dobré a ani zdravé.

Když jsem na tento příměr kdysi natrefila poprvé, tak mi to přišlo přehnané. Přece mobil nelze srovnávat s drogou. Dnes už však vím, že toto srovnání nebylo plané, ale naopak bylo velmi výstižné.

Stačí se podívat, jak mnozí lidé dnes fungují. Nejednou jsou natolik zhypnotizovaní svoji „dopaminovou“ drogou v podobě různých aplikací na mobilu či počítači, že si nevšímají ani svých nejbližších, včetně svých dětí. Kdy z reálného světa utíkají do virtuálního, který se jim líbí mnohem víc. Aby taky ne. Co jim nevyhovuje, to si v tom světě prostě vypnou a mají klid.
A pak to bohužel končívá tak, že raději usilují na Facebooku o lajky, nebo tam řeší nesnáze druhých, než aby řešili problémy ve svém vlastním životě. Nebo radši sbírají úspěchy v nějaké počítačové hře, než aby se věnovali svým dětem a náležitě se o ně starali.  

Jenomže čím méně tito lidé řeší svůj život, tím více se ubírá směrem, který se jim nelíbí. A o to víc utíkají do své virtuální ulity, kde je jim pomyslně líp. A postupem času se z toho stává začarovaný kruh, ze kterého je těžké vystoupit.

Proto pak bývá pomyslný oheň na střeše, když těmto lidem je přístup k jejich technologické droze znemožněn. To pak psychicky reagují velmi podobně jako lidé, kteří jsou závislí na chemické droze. Bývají podráždění, vzteklí a někdy i dokonce agresivní. A většina z nich je schopná lhát, či manipulovat s druhými, jen aby se ke své droze zase mohli dostat. Nejednou jsem takové reakce viděla. A co je horší, takto reagují už i malé děti, když jim rodiče vezmou třeba jejich milovaný tablet.

A do toho všeho přicházejí Apple Vision Pro, které jsou na zcela jiné úrovni než dosavadní počítače a mobily. To jsou jen hloupější bratříčkové těchto brýlí. Ani mobil, ani počítač totiž neumí vytvořit prostorový virtuální svět, jehož jste součástí a který vás doslova pohltí.
Když si na mobilu či na počítači spustíte nějakou aplikaci, vždy jste od dění v ní fyzicky i opticky oddělení. Díváte se vlastně jen zpovzdálí. Jenomže u zmiňovaných brýlí toto už neplatí. Virtuální svět vytvořený těmito brýlemi je udělán tak, že vy jste jeho součástí. Že jste uprostřed dění této iluze.

Když „hloupější“ mobily a počítače uměly mnoha lidem takto pomotat hlavu, co teprve s lidmi udělají zmiňované brýle, které toho už teď umí nabídnout daleko víc? Kdy nabízený prožitek je daleko intenzivnější, než lidé znali doposud. A to jsou tyto brýle teprve v plenkách a prý toho ještě moc neumí.

Další nedobré semínko, které Apple Vision Pro mohou mezi lidi zasít, je určitá nadřazenost lidí, kteří tyto brýle budou vlastnit. A tím nemám na mysli jenom nadřazenost typu „Já mám něco, co ty nemáš.“ Lidé, kteří budou nosit tyto brýle, budou mít okamžitý přístup k encyklopedickým znalostem i ve chvílích, kdy lidé bez brýlí ho mít nebudou. A co víc. Tyto informace si budou moci získávat prakticky nepozorovaně, takže navenek to bude působit, jak jsou náramně chytří. Kvůli zmiňovaným brýlím tedy nabydou falešného pocitu, že mají navrch, že jsou něco víc. A od nadřazenosti je jen malý krůček k dalšímu opojnému pocitu – k pocitu moci nad druhými, který také nic dobrého nepřináší.

Mimochodem jestlipak znáte, proč ve skutečnosti Apple svoje některé dosavadní produkty pojmenovával s předponou „i“? V angličtině „I“ znamená „já“. A když se nad tím zamyslíte, tak výrobky takto pojmenované svého jména dostály. Podařilo se jim narušit, někdy i přímo zpřetrhat mezilidské vztahy a lidskou pospolitost. Lidé se kvůli nim zaměřili hlavně na sebe, kdy si pomocí těchto moderních „udělátek“ vytvořili své vlastní virtuální světy a tím se od sebe psychicky oddělili.

A jestliže „hloupý“ iPhone od sebe lidi takto vzdálil, jakou neplechu mezi lidmi udělají takové brýle? Brýle, které kromě jiného samy o sobě fyzicky nastavují optickou překážku mezi lidmi. Kdy si mimo jiné přestanou pořádně vidět do očí a bude tak mezi nimi zpřetrhán oční kontakt, který je tak moc důležitý. Vždyť z očí lze vyčíst tolik věcí. Ne nadarmo se říká, že oči jsou oknem do duše. Lidé, kteří si jaksepatří nevidí do očí, se vnímají hlavně logicky, což vztahy mezi nimi značně oplošťuje. Už jenom tento samotný fakt tak výrazně napomáhá k dalšímu znecitlivování lidí a odtrhávání je od samé lidskosti. Člověk by snad i řekl, že je to přípravka na éru robotů.

Apple Vision Pro ve své podstatě tedy nejsou ničím jiným, než další lákavou vábničkou do dopaminové pasti. Nelíbí se mi něco v mém životě? Žádný problém. Nasadím si brýle, spustím si virtuální svět, ve kterém fungují věci tak, jak chci já. Začne se mi vylučovat dopamin a hned je mi „dobře“. A to že vedle mě sedí moje dítko? Koho by to pořádně zajímalo. Ať si na to zvykne, anebo mu brýle koupím taky. Sice ty brýle jsou dost drahé (předpokládá se, že u nás by nejlevnější model měl stát okolo 120 tisíc), ale za ten klid „od všeho a všech“ se to vyplatí. To by v tom byl čert, abych na ten hnusný svět se všemi jeho problémy nevyzrál.

Nedávno jsem zveřejnila článek o tom, že technologický pokrok může být dobrý sluha, ale špatný pán. Brýle Apple Vision Pro jsou dalším vážným adeptem stát se tím špatným a proradným pánem, který si mnohé podmaní a v konečném důsledku jim akorát tak ublíží. Proto si je do svého života raději nepouštějte. Nic ryzího a dobrého ho vám nepřinesou. Naopak. O mnoho hodnotného a pro život důležitého vás mohou připravit.

Zajímá vás, jak brýle Apple Vision vypadají a jak vlastně fungují?
Můžete se podívat na videa, která jsou k dispozici na stránkách Apple. Odkaz uvádím níže.

Najdete tam vícero videí. Doporučuji vám podívat se alespoň na jedno z nich, a to s obrázkem hlavy dinosaura. Je na stránce jako poslední (bohužel na něj nelze odkázat napřímo).
Toto video je kratičké a je v angličtině. Ale proto, abyste si o těchto brýlích mohli udělat svoji vlastní představu, nepotřebujete rozumět tomu, co tam říkají.
Po shlédnutí tohoto videa možná ještě více do hloubky pochopíte to, o čem jsem zde psala.

Apple Vision Pro – oficiální videa

Upozornění:
Článek obsahuje moje osobní poznatky a zkušenosti. A veškerá doporučení v něm nelze považovat za odborné rady.