V jedné písni se zpívá: „Nepromarni ani jeden den. Víš, každý příběh ke konci se chýlí, tak nepromarni ani jednu malou chvíli…“Myslím si, že když lidé slyší tato slova, většina z nich si v duchu řekne, že je to naprostá pravda.
Děti, hlavně ty malé, mají rády pohádky. A co si budeme povídat, kvalita současných pohádek, hlavně těch kreslených, je bídná.
„Aničko, kdepak máš panenku? Ty jsi ji ztratila?“„Ona se sama ztratila.“„Pepíčku, kdo to tady rozbil?“„Ono se to samo rozbilo…“
To jsou slova, se kterými se ztotožňuje mnoho žen. Vaření berou jako otravný mus, který obzvlášť, když mají děti, nebere konce a snaží se s ním nějak popasovat.
Co si budeme povídat, výchova dítěte není nic jednoduchého. A jak se říká, žádný učený z nebe nespadl. A tak rodiče při výchově dítěte často tápají a dopouštějí se, byť nechtěně, různých chyb.Dnes se zaměřím na jednu z nich.
Ráno a s ním přicházející nový den je jakýmsi „malým“ restartem našeho života. Probouzíme se s pomyslným čistým listem papíru. A postupně během dne na něj zapisujeme, jaký den jsme prožili a jak jsme se při tom chovali.